Akordeon podle Picassa

Na koho asi slavný umělec myslel, když maloval svůj obraz? Ať už to byl nějaký otrhaný harmonikář, kterého potkával na chodníku a házel mu do klobouku drobné, nebo někdo jiný, svým kubistickým pojetím hry na akordeon Picasso výtečně vystihl jeho podstatu: roztříštěnost, nejednoznačnost.

Do jakého prostředí patří? Na ulici, do našlapaného klubu nebo do koncertního sálu konzervatoře? Hrávají na něj žebráci, hospodští písničkáři, námořníci i zadumaní melancholici. Doprovodí přisprostlou odrhovačku a skočné lidové tance stejně ochotně jako něžnou zasněnou píseň.
Taky jsou vám tohle vzpírání se škatulkám a nesnadná zařaditelnost blízké?

Akordeonista (L’Accordéoniste), Céret, léto 1911. Olej na plátně, 130,2 × 89,5 cm. Solomon R. Guggenheim Museum, New York.

Připravila Háta Kreisinger Komňacká
Publikováno 6. 11. 2013