Antoni Szpyrc -houslista

 malba na skle, autor Antoni Szpyrc

Lidové písně z oblasti Jablunkova, stejně jako jablunkovské nářečí, se pomalu stávají minulostí. V současné době je  málo mladých lidí, kteří zpívají lidové písně ve svém mateřském jazyce, natož pak v nářečí.

Jablunkovsko leží na hranici tří států a to zdejší kulturu dosti ovlivňuje. Sousedství a dlouhodobý společný historický vývoj tohoto regionu a potažmo celého Těšínského Slezska s polským etnikem zanechal své stopy v nářečí, zvycích i tancích na obou stranách hranice. Na vývoji lidové písně měly podíl také menší sousedská setkání a zábavy, při nichž se scházela starší i mladší generace za účelem pobavení. Lidová píseň se také uplatňovala při společné práci.

Zdejší nářečí jako takové nemá předepsanou písemnou formu. Jablunkovské nářečí je totiž pro svou zvláštní měkkou výslovnost pro písemný záznam dosti složité. Foneticky se nedá správně zachytit ani v české ani v polské abecedě.

Na Jablunkovsku, místními nazývaném také „Goralia“, udržuje tradiční kulturu a folklor několik souborů lidové hudby a tanců. K udržení tradic pomáhá také každoročně pořádaný mezinárodní festival gorolské kultury – Gorolski Święto, který je přehlídkou nejen lidových písní a tanců, ale také různých řemesel a gastronomie. Při návštěvě festivalu se vždy těším na vystupující soubory, ale také na přátelskou atmosféru, miodulu, placki, bachora, stryki nebo ražniči.

Zdejší lidé si písně zpívali pro své potěšení. Zpívali je při všech možných příležitostech. Vyjadřovali tak radost nad narozením dítěte, opěvovali svou milou, zdejší krajinu, zpívali si na pastvě, na svatbách. V mnoha písních je zmínka o kořalce, která byla ve zdejším kraji značně konzumována. K těm smutnějším tématům patří vojna, zbojníci, úmrtí, zloba, služba. Pro většinu písní je však charakteristický určitý životní nadhled a optimismus. Zdejší těžké podmínky naučily horaly vážit si života, štěstí, lásky a ve svých písních dovedli vše vyzpívat i s trochou humoru a nadsázky …

Nejpopulárnějším lidovým hudebním nástrojem na Jablunkovsku jsou housle. Hraje se zde také na gajdy (dudy), které mají tradici zejména na Hrčavě a samozřejmě na akordeon.

Dudák Zogata, Bukovec, r. 1950

Zdroj: Muzeum Těšínska, Dudák Zogata, Bukovec, r. 1950

Pastýř s fujarou pod Kozubovou, r. 1937

Zdroj: Muzeum Těšínska, Pastýř s fujarou pod Kozubovou, r. 1937

I když nejsem členem žádného ze souborů, od mala jsem byl veden k hudbě. Už děda chtěl mít ze svých dětí muzikanty a praděda hrával na heligonku. Táta to cítil stejně, a tak jsem začal od mala navštěvovat ZUŠ a cvičit hru na akordeon… Cvičení mě ale moc nebavilo, a tak jsem po čtyřech letech skončil.

V dospělosti, kdy jsem strávil dva roky v Anglii, jsem si více uvědomil hodnotu folkloru ve svém rodném městě. Přestože jsem chodil mezi lidi a na různá společenská setkání, měl jsem pocit, že v Anglii nic podobného nemají. Tam jsem se také rozhodnul, že opráším hru na akordeon a po návratu domů jsem si našel učitele a začal cvičit.

Přestože nejsem profesionální muzikant, jsem rád, že můžu občas někomu zahrát a u cvičení odpočívám a dobíjím baterky. Těší mě, že když mě má dcera slyší, hned přibíhá a se zájmem poslouchá nebo zkouší různé taneční pohyby.

 

Slovníček jablunkovského nářečí

gajdy      – dudy

miodula  – alkoholický likér z medu

bachora  – zapečené brambory se slaninou ve střevě

stryki      – bramborové placky smažené na oleji

autor článku, not a nahrávek | Dan Delina

použité malby na sklo od Antoniho Szpyrce

historické fotografie byly poskytnuty Muzeem Těšínska

publikováno 29.12.2020