Kdyby Bach mohl hrát na akordeon

Není pochyb, že by Johann Sebastian Bach skládal převážně pro akordeon. Měl však smůlu, narodil se do doby, kdy ještě akordeon neexistoval, a pokud jde o klávesy, musel se spokojit s klavírem, varhanami a cembalem. Nicméně není vše ztraceno. Jana Bezpalcová nám připravila jeden Bachův menuet, ve kterém se baroko může zalesknout v novém světle.

Tento menuet g-moll pochází z „Knížky skladeb“, kterou Johann Sebastian Bach v roce 1725 napsal a sestavil pro svou milovanou ženu, zpěvačku Annu Magdalenu (1701–1760). Knížka obsahuje několik desítek klavírních skladeb včetně řady drobných barokních tanců. Menuet g-moll patří k nejznámějším z nich a je oblíbenou studijní skladbou při hře na nejrůznější nástroje takřka po celém světě.

Zájemcům z harmonikářských řad předkládám tuto verzi, upravenou pro klávesový akordeon.
Při hře doporučuji dbát na správnou artikulaci, to znamená přesně dodržovat začátky a konce legatových obloučků a správně rozlišovat tenuto a staccato. To se týká i levé ruky – nevážeme nic, co není spojeno legatem.

Bach2

Pečlivě je třeba se věnovat také melodickým ozdobám, správný způsob jejich hraní je vypsaný na konci skladby. Vlnovka značí nátryl, přeškrtlá vlnovka se jmenuje mordent. Nátryly se v baroku hrávaly vždy shora, to znamená, že začínají od vrchního tónu směrem k tónu hlavnímu.

Pro menuet použijeme některý z rejstříků bez tremola, to znamená bez typického harmonikového chvějivého zvuku – ten se hodí spíš pro lidovky, ale ne pro barokní skladbu.

Menuet g-moll s prstoklady pro knoflíkový akordeon najdete v mé nové učebnici „Škola hry na knoflíkový akordeon 2.díl“, kde na vás čeká i řada jiných skladeb z období baroka a klasicismu, ale také lidové písničky, francouzské valčíky, irské tance, klezmer a mnoho dalšího. Více informací včetně podrobného obsahu se můžete dočíst na stránkách www.chromatika.cz. Učebnici je samozřejmě možné použít i pro hru na klávesový akordeon, postačí upravit prstoklady v pravé ruce.

 

Přeji mnoho zdaru a zábavy při hraní!

text, noty, nahrávky | Jana Bezpalcová
publikováno 6. 3. 2014