Vzpomínat je fajn. Projíždíme digitálními momentkami, přetáčíme si videozáznamy, přehráváme si zvukové stopy z vystoupení. Vracíme se o několik týdnů zpět a usmíváme se nad tím pěkným, co z vizuálního vjemu zůstává. Oživujeme zážitky a podněty pro další v běhu dnů, měsíců a roků. Vzpomínat na letní slet akordeonistů a jim spřízněných instrumentalistů (houslista, klarinetistka, flétnista) je osvěžující. Vybavují se vám osoby a obsazení, scénáře, režie, improvizované scénografie, a hlavně melodie, melodie, a zase jen melodie. Některé jsou v notách, jiné se vytahují ze šuplíků zapomnění. To nejdůležitější je, že bez ohledu na to, jak komu to právě ladilo, jak se nástroji právě chtělo, jak prsty poslouchaly, všichni se dobrovolně a nadšeně pouštěli do společného dobrodružství. Totiž do soustředěného a intenzívního nácvik skladeb v kapelách pro závěrečný koncert.

Letošní výběr skladeb pro závěrečný koncert byl pestrý co do žánru i co do geografického zastoupení hudebních stylů. Programové menu bylo opravdu pestré: Libertango si už dávno vydobylo své stálé místo mezi akordeonisty mimo latino-americkou kulturu a jeho zařazení do programu bylo vhodným připomenutím 100 let od narození skladatele a bandoneonisty Ástora Piazzolly. Tklivá lidová píseň Černé oči jděte spát, kterou se učí po celé generace děti snad od mateřských škol, připomněla, že přestože její závěrečné sloky mohly patřit do dob Marie Terezie, vlastně bolí u srdce ještě i dnes. Skladba Jana Rychlíka Hvězdičky, hejbejte se, byla hravá a žoviální, zcela v duchu animovaného filmu Stvoření světa, jehož postavičky ztvárnil francouzský karikaturista Jean Effel.

Valčík C´est la vie legendární Karel Gott v českém textu vlastně původnímu významu: „co se dá dělat, takový je život“, přiřknul význam špatné nálady, když najednou končí bál a jednoho to přestane bavit. Ostřeji se ke smyslu života vyjádřili „zeppelini“ (a my s nimi) v „Stairway to Heaven“, když jsme si text skladby propojili se starým známým, že „není vše, co se třpytí, zlato a že cestu do nebe si zlatem nevykoupíš“. O klezmer skladbách se dozvídáme, že patří do aškenázské hudební kultury střední a východní Evropy od 15.století a že jejich taneční ráz a tklivé veselí osvěžuje muzikální současníky. Skladba Srdcovka od Vesny Cáceres patří do alba květin (le bal des fleurs), které umí snad rozpohybovat celý sál. Srdcovka svým označením v anglické verzi názvu „bleeding heart“, není jen květina. Je to také člověk empatický, který citlivě vnímá svět kolem sebe.

Uvedená pestrost hudebních žánrů a skladeb vlastně svědčí o tom, že hudba, když je hraná s nasazením, výrazem a od srdce, opravdu sbližuje lidi z různých světových stran a s různým kulturním zázemím. Je dobré tomu naslouchat. A k tomu již tradiční setkání na Chaloupkách určitě promlouvají. Tím nejsou jen vzpomínkou.

Jana

Kurz proběhl na Chaloupkách o víkendu 27.-29.8.2021
pozvánka na kurz s představením lektorů a programu