Libertango krok po kroku

Slavné Libertango od Astora Piazzolly! Povinná výbava každého pokročilejšího akordeonisty. Troufáte si? Pojďme do toho spolu. Existuje spousta úprav a já vám chci předat takovou, ve které se dokonce improvizuje. Takže tady máte krátký návod, jak na to.

1. Pusťte si nahrávku Libertanga. A ještě jednou. A pořád dokola… a přitom pečlivě poslouchejte, co se kde děje a jak to zní. Věřte mi, usnadní vám to pak spousty práce při cvičení a čtení not.

2. Samotné cvičení začněte pravou rukou – zatím první čtyři řádky skladby (A1 forma).

Noty a učební nahrávky naleznete ke konci článku.

3. Až budete umět (stačí pomalu) pravou ruku, koukněte se na levou. Objevují se zde akordy s lomítkem. Copak to je? Například Dm/A se hraje tak, že v jeden okamžik stisknete basový tón A a k tomu akord Dm. Zahrajte si párkrát jen táhlá spojení akordů, aby si ruka zvykla na nové hmaty. Dejte si pozor na zmatky kolem našeho českého H, ve světě se značí logičtěji pomocí B, tohoto názvosloví se držíme i my (a pro doplnění, naše české B je Bb).

4. Rytmus levé ruky se hraje v typickém argentinském tangovém doprovodu 3-3-2, což si pak do not pro celou skladbu klidně nad melodií nadepište – v který okamžik hraje levá do pravé. Ale doufám, že stále zůstáváte na prvních čtyřech taktech. Nespěchejte, je to důležité! Vychutnejte si pomalu se rodící slavné argentinské téma a neztrácejte při nácviku hlavu ani trpělivost – i tanečníci se tango učí pěkně krok po kroku.

ca. 2001 --- Tango Dancers --- Image by © Royalty-Free/Corbis

5. Až budete umět s jistotou plynule spojit pravou a levou ruku v prvních čtyřech řádcích, podívejte se na další čtyři (forma A2). Vše zůstává stejné, jen nám nad tím vším začala hrát vrchní melodie. Slyšíte ji? Jak ve svých krásných táhlých tónech teprve nyní vše spojuje do celku? Opět začněte jen pravou, podaří-li se vám spojit oba hlasy do jedné ruky, tak je to fajn. Pokud ne, můžete hrát jen vrchní melodii, je v tento moment důležitější. Jakmile bude hotová pravá ruka, pomalu přidejte levou.

6. Už nám zbývá jen forma B a dohra (půlka formy A1 + forma C), základ zůstává stále stejný – nejdříve pravá, pak přidat levou v rytmu 3-3-2. Pokud to někde dře, nezoufejte. I panamský průplav se několikrát zřítil, než se podařilo jej dokončit…

7. Jako třešnička na dortu je zde improvizace, kterou klidně přeskočte, pokud se na to necítíte. Akordy a rytmus jsou jako u formy A1. Ale co hrát v pravé? Nejlepší je hrát to, co si zazpíváte nebo zabroukáte. Jakákoli teorie „jak na improvizaci“ se míjí účinkem, když to není radost z objevování. Improvizace je hra, tvorba, blbnutí. Tón sem, tón tam… klidně dlouhé tóny a poslouchejte, jak to spolu pasuje, co se vašemu uchu zamlouvá. Jste-li rádi kreativní, je to přesně místo pro vás.

Pár tipů k samotnému cvičení:

Cvičte pravidelně každý den. Je lepší denně 15 minut, než jednou za týden dvě hodiny.
Vždy se soustřeďte na jeden konkrétní problém, netříštěte síly. Pokud cvičíte jen pravou ruku pomalu a ještě to není na 100 %, nesnažte se přidávat levou. Pokud hrajete jen první dva takty a ještě to není úplně ono, nehrajte třetí.
Občas se nahrávejte. Neděste se toho, že ze začátku to nezní tak, jak byste chtěli. Je to naprosto normální – věřte mi.
Nacvičujte po malých kouscích (klidně jeden řádek nebo dva takty).
I při cvičení si vychutnávejte skladbu, jak se vám rodí pod prsty, vnímejte měch, dynamiku, která postupně roste. Začíná se potichu a pak postupně skladba zesiluje, všimli jste si toho?