V Praze dne 1. července 1934 se na titulní stránce nového měsíčníku Harmonikář psalo:
„Vzhledem k tomu, že harmonika těší se dnes veliké oblibě značné části obecenstva, chceme naše příznivce vydáváním vlastního časopisu uvésti do tajů harmoniky.“

Kdo ji ještě neslyšel? Jedna z nejznámějších židovských písniček. Tak jako česká hospoda má svoji Na Pankráci, táborákový ohníček Rosu na kolejích, Dvořák Largo… naše houslistka Jitka jim říká „indexovky“ a snad to ze začátku myslela i trochu hanlivě, ale význam tohoto novotvaru už se u nás v kapele trochu posunul a sem tam si nějakou tu indexovku s chutí zahrajeme.

Po pěti letech od posledního harmonikářského kurzu se naskytla příležitost obnovit tradici a v letním období tak spojit příjemné s užitečným…

Večer, dole pode mnou zářila Praha a z ČT2 mi hladil uši vzpomínkový recitál Edith Piaf. Posmutnělé purpurové šansony v 3/4 rytmu dokonale ladily s barvou vína v mé skleničce, když tu hop – změna rytmu…

Irská písnička o lásce k městu, kde sice nejspíš narazíte na spoustu špinavých zákoutí, fabriky a komíny, oprýskané fasády nebo zrezivělé mosty, ale stejně ho máte rádi, vždyť jste tu doma.

Naše zpěvačka Eliška Sýkorová z Chouette se nechala zaměstnat jako servírka v kavárně. Aby autenticky nazpívala tuhle písničku. Dělala tam asi tak dva měsíce, než se dočkala a ti dva přišli…

Šikovná písničkářka i harmonikářka, kdo by neznal Radůzu, obzvlášť jestli hrajete na harmoniku. Však hledáte-li její písničky, narazíte jenom na texty s akordy. S jejím svolením jsem kdysi připravil několik písniček do not.

Honza mi zazpíval písničku, pěkná byla. Tak jsem se ji naučil, akordy přidal… po čase jsem měl možnost náhlédnout i původní text a noty, trochu to bylo podobné. Chvíli jsem se tím trápil, ale nemá to tak být, že i písničky mají svůj vývoj, svoji evoluci?