Takový krásný podzim byl, i na skály se lezlo!

Sžívám se s dechem, stalo se mi to takovou meditací. Chvilku poslouchat krásně hlasitý zvuk akordeonu, neslyšet nic kolem. Nádech, výdech, pěkně pomalu, alespoň na čtyři doby. Prsteníček, prostředníček ukazováček a nakonec malíček. Už mu to jde, dokonce i na výdech měchu.

Rádi byste si zahráli něco nového? Akordeon bez hranic nabízí převážně autorské skladby inspirované širokou škálou hudebních žánrů. Od francouzských valčíků, přes jazz a tango, až po hip-hop nebo úpravy lidových písní.

Harmonika mě vždycky přitahovala. Její plný zvuk a možnost být si vlastním orchestrem, se kterým můžu navíc zpívat. Prostě paráda. Vzpomínám si, když jsem držela harmoniku v ruce poprvé. Bylo to v roce 2011 a bylo to ve Francii. A tam jsem se rozhodla, že to zkusím.

Je to skvělej hlasitej nástroj, co už rozezpíval tolik hospod! Ale co s harmonikou, když se klidnou atmosférou světélka čajových svíček proplétají s kouřem vonných tyček? Když sedíte ve společnosti tiché, milé a blízké?

Přemilé harmonikářky, chrabří harmonikáři, čiperné drnkačky, bystří drnkaři, líbezná flautistko, čarovná hrdlopěvkyně, umný pištče, neúnavný huslare! Vstupte na malou chvíli znovu úzkou brankou na dvůr hradišťského kláštera a rozhlédněte se pozorně kolem!

19. – 21. 10. 2018 / Sedmihorky u Turnova /  harmonikářský kurz uprostřed Českého ráje. Vezměte partnery, kamarády a děti. Vy si užijete kurz, vaši blízcí výletování mezi skalami v barevném podzimu a večer si společně zahrajeme, zazpíváme, spoustu dobrého sníme a vypijeme.

24. – 26. 8. 2018 / Mnichovo Hradiště /  harmonikářský kurz, to není pouze kurz, kde vám lektoři pomohou posunout se zase o kousek dál ve vašem hraní. Je to především setkání sympatických lidí, kde se lze učit od ostatních účastníků, vyměňovat si noty, nahrávky a zkušenosti. Kde je čas zahrát si, zazpívat a pobesedovat nejen o harmonice.

Preludim k Te Deum Marc-Antoine Charpentiera patří k těm skladbám tzv. vážné hudby, které zná i člověk, který jinak klasiku příliš často neposlouchá. Není divu – od roku 1954 je hlavní téma této skladby znělkou vysílání Evropské vysílací unie.

V zapomenutém kraji, kde o lidovou písničku zakopáváš každým krokem. Hrozivé hory tisknou malé údolíčko z obou stran. Prodírám se křovím, šípky mi rozdírají holé ruce. Přelézám hromadu kamení, takovou, co vznikla po staletí z vybírání neúrodného širého pole.