Spreys de Mir

Člověk má občas trochu zmatek v tom, co to klezmer vlastně je, odkud pochází a jak se hraje. Vždycky mě neuvěřitelně přitahoval, jeho rytmus mě dráždil a melodie zněly v uších celé dny. Proto jsem pátrala, četla a poté i hrála ve dvou hudebních uskupeních, abych jeho atmosféru důkladně nasála.

Význam slova klezmer nebyl vždy stejný, v průběhu času se vyvíjel a měnil, stejně jako se židovská lidová hudba mísila s vlivy okolních národů a jejich kultur. Původně slovo „klezmer“ znamenalo hudební nástroj, později označovalo samotné hudebníky a až ve druhé polovině 20. století se jím označuje hudební žánr zahrnující lidovou hudbu východoevropských Židů z oblasti Ukrajiny, Maďarska, Polska, Běloruska, Litvy, Rumunska a Slovenska.

Do klezmerového repertoáru se řadí i následující píseň s názvem Sprays de mir.

jednodušší verze bez ozdob

složitější verze s ozdobami

Sprays de mir zazněla na kurzu harmonikářů na začátku letošního srpna. Když jsem si jako každý lektor měla připravit dvě písně, které účastníky naučím, dlouho jsem neváhala a vybrala si svoje největší srdcovky. Jednou z nich byla smutná Kačenka a druhou zmiňovaná židovská lidovka. Jako každý „standard“, ať už jazzový nebo židovský, ji každá kapela interpretuje jinak. A co teprve když hrajete sólově! Možností je spousta, hlavně co se týče tempa, melodických ozdob, improvizovaných meziher či doprovodu.

Jak na to?

Nejprve je dobré si osvojit melodii bez ozdob.
Teprve pak se můžete zamyslet nad jejím ozdobením:

  • trylek (opakování základního tónu s tónem o sekundu výš, podle předznamenání velkou nebo malou), který jsem přidala na začátku písně na delších čtvrťových notách a úplně na konci
  • běhy – na poslední osmině jsem přidala běh šestnáctinových not c, b, as, g
  • příraz  – v druhé části, v prvním taktu, je krátký tón g před hlavním tónem as, na který se vzápětí přesouvá důraz
  • harmonické doplnění melodie – v některých částech skladby jsem doplnila k hlavní melodii tóny akordu, který se zrovna v daném taktu hraje v levé ruce.
  • doprovod – hraji jak ve čtvrťových hodnotách, tak poté, když je tempo rychlejší, v osminových hodnotách do trojúhelníku s dominantou (tón o kvintu výš, např. v akordu C dur základní basy c-g; u harmoniky jsou to knoflíky nad sebou)
  • tempo – tradičně postupně zrychluje od pomalého k virtuoznímu. V půli písně se může tempo náhle propadnout zpět k pomalému jako jakási reminiscence začátku a pak se znovu skokem vrátit k rychlému, což působí jako překvapení a oživení.

Nechte se mojí verzí písně inspirovat, ale nezapomeňte hrát od srdce a přidat i vlastní hudební prvky. Fantazii a improvizaci se meze nekladou. Můžete si třeba doprostřed písně přidat intermezzo s pro Židy typickým lkavým charakterem. Směle do toho, držím palce!

Něco o mně

Akordeon mě provází od první třídy na základní škole. Na pražské konzervatoři jsem pak získala spoustu cenných muzikantských zkušenností, ze kterých stále čerpám. Od třetího ročníku spolu s flétnistkou Markétou Ivachovou pořádáme komorní koncerty ve svých rodných městech, hrajeme na adventních slavnostech a výstavách. Skladby A. Piazolly, C. Bollinga, D. Scarlattiho, F. Angelise, A. Honeggera a spousty dalších v podání našeho uskupení Duo Colors si můžete poslechnout i na ČT24 v pořadu o konzervatoři.

zaneta2

Po roce a půl na Vysoké škole múzických umení v Bratislavě jsem se nechala zlákat přátelskou, nespoutanou a experimentální atmosférou Brna. Tam jsem potkala hráče na didgeridoo Dalibora Neuwirta, se kterým jsme založili hudební projekt s názvem Vlčí Mág. Snažíme se propojit akordeon s tradiční australskou dřevěnou trubkou hlavně skrze dech a rytmus. Posléze se k nám přidala operní zpěvačka Alexandra Polarczyk a jako host s námi na cajon hrává také fotograf a hudebník Matouš Vinš. Vystupujeme už i za branami Brna a nedávno jsme vydali live CD se záznamy z našich koncertů.

Nyní studuji na Ježkově konzervatoři a učím jednak na soukromé ZUŠ Pavla Hokra v Praze, jednak jako soukromý lektor akordeonu pro veřejnost. Něco na poslech.

 

učební nahrávky, noty, text článku | Žaneta Vítová
publikováno 5. 11. 2014