Pocem, mámo, co že nám to prase nemá poničit?
Když uteče prase, je to průšvih. Takový čuník na útěku se nedá jen tak zastavit, hlavně když je to pořádně vypasený vepř. Jestli jste se někdy pokoušeli chytat prase, tak víte, jaký u toho umí dělat kravál a hlavně jaký kravál dělá následně již uloupené. Jenže nebyla by to škoda, nechat si pláchnout takovou hromadu jitrniček, jelitek, prejtu ajánevimčehoješte? Prase ale dál poklusává a boří všechno okolo, včetně něčeho, co nevím, co má být.
Čuník už je venku a hned v první sloce je chyba v textu. Přesněji ve slově „něco“ - „pocem, mámo, ať nám něco neponičí“. Jsem si toho plně vědoma. Nevím však, co tam skutečně je. Snad něco jako „tro“ s následujícím něčím jako „ch“. Zkusím najít slovník a proštudírovat ho.
Jé, jé, ať je praštěnej! je píseň z filmu Pražská pětka, část Na brigádě od divadla SKLEP. Kdo je tvůrcem mé osudové písničky nevím. Na čsfd jsou u Pražské pětky uvedena jména tří tvůrců hudby. Ještě projdu titulky, jestli tam nevyštrachám něco víc.
Je to píseň, u které mám vždycky chuť si skočit polku. Její text je absolutně geniální stejně jako melodie. Dechovka mi nevadí. Je to ale takový zvláštní žánr. Spíš jsem se jí snášet naučila. Každý masopust, každé máje se hraje dechovka celý den – v tom jsem vyrostla. V sestavě několika inštrumentů a lidí, kteří dechovku hrát umí bych řekla, že může mít své kouzlo. A navíc to bývají písničky s textem a melodiemi, jež se výborně hulákaj… včetně čuníka!
Nevím, kdy jsem Pražskou 5 viděla poprvé, už je to docela dávno. Všech pět částí je úžasnejch, ale do čuníka jsem se prostě zamilovala na první pohled, poslech.
Třeba se z praštěnýho čuníka časem stane lidovka, jako každá jiná, třeba nestane… asi mi na tom zas tolik nezáleží. Já jsem ani moc nelpěla na jejím zveřejnění. Původně jsem se to chtěla naučit jen tak pro sebe - dělala jsem to tedy z čistě sobeckých důvodů, protože mi přitom bylo dobře - jak by řekl klasik, kdyby o sobě mluvil v ženském rodě.
Je to trochu jako vypustit část sebe, což nevím, jestli je oprávněný pocit, vzhledem k tomu, že nejsem autorem, ale ten pocit je.
Ale když už je tu možnost ji vypustit, tak proč ne (a pak prý že bych k tomu mohla napsat článek a že by se taky mohl vypustit)
A navíc mám citové pouto k prasatům. Když jsem byla malá, tak jsme měli prase Rudolfa (mazel) a potom svini Boženu (skutečně to byla svině). Nyní žádné prase nemáme, protože na každé prase se někde vaří voda.
P.S.01:
Našla jsem slovník anglicko-český, anglicko-francouzský a domácího vševěda z roku 1926. Tyto nálezy mi nijak nepomohly, takže jdu zabrouzdat na internet.
P.S.02:
Koukám na titulky. Tak u sklepácký části jsou uvedena jména David Noll, Jaroslav Vaculík a Jiří Podzimek. Dál už si to nějak přežvýkejte, mně na tom zas tolik nesejde.
ad. P.S.01:
Musím uznat, že knize z papíru se v tomhle internet nevyrovná. Pořád nevím, co tam vlastně má být…
text článku, noty, ilustrace | Anča Juláková
publikováno 6.11.2022
