Tajemná kamenná budova, spletité chodby, přiznané kamenné zdi, staré omítky, vrzající podlahy a schody, historická okna, dveře. Vše původní, vzorově zachovalé, pouze s citem ošetřené, zakonzervované, funkční. To je klášter v Mnichově Hradišti. V tomto krásně zachovalém objektu jsou také vytvořeny podmínky pro pohodlný pobyt. Pěkné ubytování s veškerým vybavením, které k tomu patří, a dostatek místa.

Tudíž skvělá základna pro partu, kterou tvoří nadšení harmonikáři.

Již při prvních krocích mě prostoupil pocit očekávání, nadšení a radosti.
Jak by ne! První setkání – Vlastička, věrná, pilná muzikantka a její kamarádka harmonika. Ondra, Jindra, (taky Uďa, Stáňa tam nebyla…). Pozdravení s dalšími přáteli, seznámení s novými tvářemi.
A už jsme v tom všichni. Záříme, máme radost, probíráme novinky, obdivujeme navzájem své harmoniky a vyměňujeme první noty, zní první popěvky.
Za chvilku je ze mne zase bláznivá radostná studentka, která musí pořád poskakovat a tančit, smát se a být v centru dění.
V pátek večer v refektáři si sdělujeme naše první dojmy, překvapivě se dozvídáme od některých kamarádů, že náročné životní situace je dovedly
až k okamžiku, kdy přestali hrát a nyní se vrací, protože potřebují „nahodit“.
Vrátili se správně, prsty už zase běhají po klávesách a knoflíkách. Jak by ne, když téměř do rána se sóluje, „džemuje“, hrají a zpívají skupinky, bouří celý refektář. Chuť a dobrou náladu umocňuje i výborné pivko, které opatřil Ondra v soukromém pivovaru, a něco na zub z přivezených zásob. Musím se pochválit, moje buchty měly také úspěch.

Pracovní sobota. Scházíme se ve skupinkách s lektory. Diskutujeme, přehráváme, radíme se, sdílíme zkušenosti i potíže. Poznávám, že mi to přináší mnoho podnětů. Zase budu cvičit a zkoušet, co se do mě vejde! Máme kliku, že pracujeme právě s našimi úžasnými lektory, Janičkou, Tomášem a Filipem. Skvělí lidé, vzdělaní, šikovní, milí, schopní poradit a naučit. I to je důvod, proč mám tak ráda naše harmonikářské sleziny.
Odpoledne nastupuje duch konspirace, zavřených dveří, úporného cvičení a tvorby dramaturgie. Začínáme se připravovat na koncert. Mimo hudební produkce se sluší „kulturní pásmo“ oživit něčím vtipným, svěžím, provokativním. Naše parta se žánrově pohybovala v Mexiku a Chile. Tomáš nás naladil na správné rytmy. Rozdělily se úlohy. A začala dřina, kterou jsme si sladili legráckami. Někdo přišel s geniálním nápadem, že bychom mohli být Bandidos. A když Bandidos, tak něco vykradem - a vykradli jsme melodie ostatních dvou skupin. Šlo to jen díky tomu, že Tomáš s tím dovede zacházet, šikovně motivy zakomponoval do našich písniček. Vytvořili jsme mix, v němž se prolínal mexický duch s Pařížským klukem, Wangelisem i tesknou písničkou Dětičky, jděte už spát. No prostě crazy. Přidali jsme nějaké improvizované převleky a doplňky. Užili jsme si to, i pro ostatní to byla zábava. Já jsem si myslela, jak mám nacvičeno, ale začátek jsem totálně zmastila. No a co? Vždyť se toho tolik nestalo. Naši kolegové vystřihli své skladby jako z partesu. Třeba lidovku Týnom, tánom rozvinuli do báječného kánonu. Pařížský kluk-jako by vedle nás stál, aby s rošťáckým kukučem a kšandou přes rameno rozdával radost na vlnách překrásné melodie.
Neděle se závěrečným koncertem a rozloučením udělala tečku za krásným, intenzivně prožitým víkendem.

Pá, zdraví vás Iva Harmonika

Kurz proběhl v Kapucínském klášteře o víkendu 24. - 26. 1. 2020
pozvánka na kurz s představením lektorů a programu