Jak jsem se málem stal vegetariánem

Pokapu citrónovou šťávou, nožem odkrojím, láskyplně vložím do úst a velmi pomalu žvýkám. Vepřový řízek si vychutnávám sousto po soustu. Prokládám žluťoučkými kulaťoučkými bramborami s petrželkou v rozpuštěném másle…

Ale co to? Gurmánskou blaženost rozetne bláznivá předehra jedné ze Skoumalových písní.

Nejistě se rozhlížím, jsem sám, nikdo mě nevidí, odkud přišla ta píseň? Kdo a co se mi pokouší říct? Sám Skoumal? Na talíři mám ještě víc jak půlku řízku… Kolik už jsem takhle snědl prasat? A co když jedno z nich mělo křídla? Co když to bylo právě to moje prase, které by mě odneslo do oblak?

Neodbytné myšlenky mi víří v hlavě, řízek a brambory stydnou. Bezděčně vyťukávám rytmus písničky vidličkou o okraj talíře. A jak myslíte, že to s tím nedojedeným řízkem nakonec dopadlo?