Údolím se jako průvan ve vybydleném domě proháněl ledový zimní vítr. Fičel, štípal do tváří a nebylo se před ním kam schovat, ať se tři dobrodruzi, zachumlaní do těžkých vlněných plášťů, snažili sebevíc…
Nestává se mi to často, tak jednou za rok. Přijde to náhodou, žádné hledání, najednou to ke mně přijde – muzika, kterou chci slyšet pořád dokola. Nemůžu se ji nabažit…
Jaká písnička je největší hospodská odrhovačka, kterou znají úplně, ale úplně všichni? Co jste hasiči… Ale tu nemám moc rád, taková opilecká, tak třeba někdy příště. Takže znovu: jaká písnička je druhá největší hospodská odrhovačka? Přeci Na Pankráci, na malém vrrršíííčku… Taková víc o životě.
Svérázná muzika, svérázný tanec, svérázná země. V Irsku jsem ještě nebyl, ale jak to tak bývá, představu o této zemi mám úplně jasnou. Kromě piva a oveček na zeleno-modrém pozadí tam musí být takové vlezlé sychravo, že muzikanti hrají velmi, ale velmi rychle a tanečníci irských tanců hopsají velmi, ale velmi vysoko. Tak rychle a tak vysoko, aby se alespoň na chvíli zahřáli.
Co když si prvorepublikový harmonikář chtěl dopřát radost ze zbrusu nového nástroje? Stačilo mu prolistovat několik čísel časopisu Harmonikář a mohl vybírat.
V krku to škrabe čím dál víc, nutkavý pocit si ulevit, ale nejde to. Vždyť by to bylo hrozně trapné. Proč zrovna teď? Všechno kolem v plném soustředění nadcházejícího okamžiku…
Na koho asi slavný umělec myslel, když maloval svůj obraz? Ať už to byl nějaký otrhaný harmonikář, kterého potkával na chodníku a házel mu do klobouku drobné, nebo někdo jiný, svým kubistickým pojetím hry na akordeon Picasso výtečně vystihl jeho podstatu: roztříštěnost, nejednoznačnost.
Máme svatební kapelu, ale ať děláme co děláme, na židovskou svatbu si nás ještě nikdo nepozval. Mrzí mě to, protože by mě to fakt dost zajímalo… taková židovská svatba, to se jen tak nevidí, ne?
Máte nějakou oblíbenou písničku, kterou jste tu nenašli? Rádi byste k ní měli noty a akordy, slova i učební nahrávku, abyste se ji mohli naučit jaksepatří? Staňte se naším mecenášem a my ji pro vás zpracujeme se vším všudy. Můžete si také vybrat z našeho předpřipraveného seznamu.
Tu vznešenou paralelu nelze přehlédnout – život a hudba. Tak jako v životě po dlouhém období nerušeného klidu člověk náhle zatouží po zběsilé změně tíživé každodennosti, tak i posluchač při opět nudně brilantních výkonech klezmerfilharmoniků znenadání pocítí nutkání vyskočit, vylít zbytek popíjené tekutiny na záda okolostojících a zmítavými pohyby uvolnit nebezpečný přetlak.
Nejnovější noty
Už se nechcete vláčet s těžkým kufrem a přehazovat si ho z ruky do ruky po každém kroku?