Poprvé a naposled čuněti se tají dech

Takové prase, kterému ve chlívě dynamičnost života chybí, se tedy uchýlí k četbě a to k četbě detektívek. V detektívkách se pestrost děje umocňuje neustálým umíráním a neustálým vyšetřováním předchozího umírání. Záhada i přes snahu všech zúčastněných zůstává nevyřešena.

Musí tedy přijít nějaký silný charakter, který to celé vypointuje. Ideálně někdo charismatické povahy s dobrým vzhledem a stylovými outfity. Jo, a ještě musí mít pod čepicí – prostě postava k pohledání. Samozřejmě nemůže být ani tato postava bez chyby, protože to je člověk a lidé chyby dělají. Je tedy nutné naházet této postavě klacky pod nohy a čekat, co se bude dít. Vzhledem k obtížnosti překonání vhozených klacků se doba vyšetřování prodlužuje a nabývá tajemné atmosféry. Prase toto všechno hltá a přijde na vraha ještě dřív než detektív. Fakt, že v příběhu umírají a trpí převážně lidé v praseti zajisté vyvolá určité rozčarování. Prase se rozhodne dostat za Poirotem Herculesem – detektívem. Praseti se to podaří, ale pak se stane to, co stát se nemělo.

Prasata vlastně skýtají obrovský potenciál pro detektivní poslání. Právě díky výbornému čichu dokáží všechno vyčmuchat, ale nedostává se jim pochopení, protože občas strkaj rypák kam nemaj. 

Prasata také stejně jako lidé dělají chyby a občas chyby fatální. Zajímalo by mě, proč prase běželo za detektívem… chtělo mu říct, kdo je vrahem? Nebo ho chtělo jen vidět jakožto svého idola? Přikláním se spíše k možnosti druhé - nedokážu si představit, že by tento vepř odběhl od rozečtené knihy.